SALAMANDRA- ,,Existuje živočich zvaný salamandra. Fysiologus o něm řekl, že vejde-li do pece ohňové, oheň zhasne úplně, a vejde-li do místnosti, odkud se lázeň ohřívá, vyhasne rovněž. Jestliže tedy salamandra (mlok) oheň zhasíná díky své přirozenosti, jak mohou pak někteří lidé ještě pochybovat o tom, že tři mládenci vržení do pece žádné úhony nedošli, ba naopak oheň uhasili? Vždyť je psáno: I když choditi budeš v ohni, nespálíš se, plamen tě nesežehne. (Iz.43,2)’’Zprávy o salamandře (ponecháváme úmyslně ženský rod) čerpal Fysiologus z anglických pramenů. Stáří mýtů o salamandře dokládá Aristoteles. Původně náležely k symbolismu čtyř elementů, jak o tom svědčí Corpus Hermetikum, kde se píše: ,,Mezi živoucími bytostmi, ó synu, jedni spřízněni jsou s ohněm, jiní s vodou, další se vzduchem a další se zemí. Hadi a všechno co se plazí miluje zemi, vodu milují všechna plovoucí zvířata, ptáci milují vzduch...a najdou se dokonce i některé bytosti, které dávají přednost ohni, jako třeba salamandra, která dokonce v ohni si dělá hnízdo’’ Svatý Augustin mluví o salamandře jako o živočichu, který se může uchovat i v >Trápení. Plinius, který shrnuje starověké správy o tomto podivném mloku, vypisuje nejrůznější škodlivé vlivy, jež mu byly připsány. Mezi jinými říká, že tělo salamandry je tak studené, že uhasí každý oheň; dotkne-li se nohou dřeva a topí-li se takovým v peci, potom se v ní otráví všechen chléb; dokonce otráví všechno ovoce stromu, na nějž vyleze; bělavá tekutina již mlok vystřikuje, dokáže zbavit pokožku vlasů či chlupů, dopadne-li na ni. Jakob, kterého cituje středověký Konrád z Megenbergu, tvrdil, že salamandra se jinak nazývá stelio nebo chamaleon; poslední název překládá shodně s Fulcanellim jako plazivý lev, to je lev bez křídel (merkur v prvotním stavu). Podle Aristotela se salamandra živí, tak jako pták Fénix, pouze rosou a vzduchem. V křesťanské symbolice může salamandra označovat duši člověka, která plane v ohni a žáru božské lásky. Vypravuje se, že papež Alexandr měl šat zhotovený z tohoto zvířete; když bylo třeba šat vyčistit, vhodil se do ohně a nanovo zbělel. Také Albertus Magnus vypravuje, že vlastní rukou vhodil do ohně provaz zhotovený ze salamandry a ponechal jej v ohni tak dlouho, až byl rozžhavený jako železo. Po vytažení z ohně a po vychladnutí shledal, že naprosto nic neshořelo. To samé vypravuje Isidorus a naznačuje Roger Bacon. Podle staré legendy obíhal někdy v polovici 12.stol Evropou dopis, který měl být sepsán knězem Johannem a poslán Králi králů, byzantskému císaři. V něm se vypravuje o ohromných mravencích, kteří kutají zlato, o řece z kamenů a o moři z písku s živoucími rybami, o obrovském zrcadle, v němž je vidět všechno, co se děje v království, o žezlu, zhotoveném ze smaragdu a o oblázcích, které ve dne činí člověka neviditelným a za noci svítí. Na jednom místě se v dopise píše: ,,V naší říši žije červ zvaný salamandra. Salamandry žijí v ohni a mají hedvábnou srst, z níž dvorní dámy odvíjejí vlákna a předou z nich látku. Je-li třeba látku vyprat, vhodí se do ohně.’’ O této nespalitelné přízi, která se čistí ohněm, se zmiňuje už Plinius. Cestovatel Marco Polo ujišťuje, že salamandra je ve skutečnosti jistá zemní substance, nikoliv zvíře, jak se u nás na západě domníváme. Ne nadarmo dostal asbestos, kámen, z jehož vláken se zhotovují hutnické obleky, jméno salamandra. Alchymisté tvrdí, že olej z asbestu je pro Velké Dílo nezbytný. O tom jak Rabelais tak i Cyrano z Bergeracu a něco podobného opakuje ještě Blavatská. Nedávno jsme přišli na to, že asbest je opravdu jedovatý, karcinogenní; potvrdilo se, co starověk o salamandře vyprávěl. Podle legend je salamandra nespalitelná, žije v ohni a živí se ohněm, dokonce je sama oheň, což upomíná na vlastnosti alchymického merkura. Na hřbetu salamandry čili mloka jsou žlutavé skvrny v podobě (dvanácti ) hvězd. Fulcanelli ujišťuje, že slovo salamandra je kompositum slov sal, sůl a řeckého mandra, chlév, jeskyně, samota (prudký, bouřlivý pohyb) : mluví se tu ovšem kabalisticky a dodává, že bez ,,tohoto ohně, jenž se nachází v podobě soli, nedokáže připravená materie zplna rozvinout svou sílu, ani splnit úlohu matky.’’ Sůl o které je řeč, je sůl chléva, totiž ta, která vychází v podobě malého Ježíše ( z kořen Jesse = oheň ) z Matky (mater) rodící v jeskyni betlémské; tato nebeská sůl je mladý král (hebrejsky Melek) skvostný salniter, sůl (hebrejsky Melach) centrální, nespalitelná, fixní, ,,zachovávající svoji přirozenost i v popelech kalcinovaných kovů, již staří nazvali metalickým semenem’’, je zprvu bílá, později se obléká do purpurového pláště a je identifikovatelná s Ježíšem Kristem. V hebrejštině se skupina písmen (kořen) MLK objevuje jak ve slově pro sůl, tak pro krále; poznáváme ji i v českém slově MLOK, jímž označujeme salamandru. Tolik o symbolismu salamandry, která trvá a vytrvá v ohni. Salamandra bývá často zpodobována jako neokřídlená ještěrka či dráček, jindy se podobá psu. Známé jsou lemmy: EXTINGUIT ALLENTEM; DURABO; ILLAESA PER IGNES; LAEDIT, NON LAEDITUR¹. Salamandra je nejjedovatější živočich ze všech. Má schopnost hasit oheň bez toho, že by sama shořela. ²