BRÁNA
- hráz, nebo také práh či most, předtavuje tenkou linii, která odděluje
materiální svět od světů jiných. V představě lidu téměř všech
kultur je rozšířen obraz nebeské brány nebo slunečních vrat,
jimiž se vchází do nadzemského obydlí. Také podsvětí, ve kterém
žijí zemřelí, je podle mnoha mythologií umístěno za velkými
vraty.2 I Kristus řekl:"Já jsem dveře". Za prorokem Ezechielem bývá zobrazena
brána se dvěma věžemi. 1
Při pronikání do jednotlivých sfér je poutník na své cestě
konfrontován s různýmy strážci. Strážci jsou zde proto, aby byl postup člověka kontrolovaný. Omezují rychlý postup, snaží se znemožnit spatřit více, než by člověk mohl unést, nebo zabrání zajít příliš daleko.
Tipyckým příkladem je "Stážkyně Prahu" při pronikání do astrálu (např. pomocí magického zrcadla). Tato stážkyně je přitom projekcí operatérova JÁ.
V různých kulturách byli tito strážcové různě zobrazováni, což se projevuje i dnes. Ve starém Egyptě to byla
"Velká Požíračka" s krokodýlí hlavou (Knihy Mrtvých). V tibetském prostředí je to démon v podobě zeleného draka.
Pro Johna Dee byl strážcem vstupu do "jiného světa" drak jménem Choronzon.
Ti všichni jsou jen modifikací toho samého.
Tento přechod profánního v transcendentní bývá na obrazech zpodobněn kromě výše jmenovaných také jako:
Stěna bez dveří, úzká cesta, vysoké hory, ostří nože, ouško jehly atp.
Prahy, brány a mosty jsou oboustraně průchodné jen do určitého úrovně.
