BAZILIŠEK - je ohavná a strašná bájná bytost, smíšená z ptáka a plaza, nejčastěji bývá zpodobován s kohoutí hlavou, na které se spatřuje malá korunka a s kohoutíma nohama, dvěma i více. Plinius o něm napsal (Hist. Nat. VIII), že má hadovitý tvar těla a na hlavě bílou skvrnku, kterou je ozdoben jako čelenkou; doma je prý v Libyi. Egypťané ho nazývali sit, Arabové sif. Římané mu dali jméno Basiliscus (mýtoetymologicky z basileus, král, tedy malý král, králátko). Staří se domnívali, že pouhým svým dechem hubil rostliny a tříštil kameny. V proroctví Izajášově čteme: ,, Neraduj se všecka země Filištínská, že zlámán je prut toho, který tě mrskal; nebo z kořene hadího vyjde bazilišek, jehož plod bude ohnivý létající.´´Baziliškův jed byl prý tak mocný, že kopím, jímž bylo toto zvíře zahubeno, mol přenesením jedu zahynout i jezdec s koněm.

Podle středověkého názoru se bazilišek rodil z vejce, sneseného úplně černým kohoutem. Toto vejce nemělo žloutek. Vyseděla je ve tmě ošklivá ropucha, případně had. Abatyše Hildegarda von Bingen píše, že ropucha, sotvaže zpozoruje ve vejci život, poleká se svého činu a uprchne. Mládě potom vyleze ven a vypustí silný dech, plný sžírajícího ohně, jenž není nepodobný blesku. Silou svého dechu rozrazí zemi asi pět loket hluboko: do vzniklé díry mladý bazilišek zaleze a ve vlhké půdě tam setrvá až do dospělosti.

V průběhu věků se obraz baziliška značně měnil. Ve středověku bývá znázorňován jako fantastická smíšená bytost , kohout s hadím ocasem, zkřížený s ropuchou; často mívá dračí křídla a orlí zoban, vzácněji lví hlavu. Vyobrazení někdy připomínají zpodobení Abraxase z gnostických gem.

O jeho zjevu často mluvívají dávné kroniky: .... má korunovanou hlavu dvě pídě dlouhou, zbarvený je černě a žlutě. Oči má červené, pichlavé a pohled tak jedovatý, že pohlédne-li kdy na nějakého člověka, ten musí zemřít. Rodí se z kohouta, který v pozdním věku snese vejce; z něho vyskočí bazilišek. Usmrcuje pouhým pohledem veškerý dobytek, kdo jej zaslechne, přijde o život..... Za času Alberta Velikého (1193-1280 ) přijímá bazilišek zcela určité formy: říká se, že má kohoutí hlavu s korunkou nebo hřebínkem, neobratné tělo pokryté šupinami s osmi kohoutíma nožkami a dlouhým hadím ocasem. Zdá se, že do mytologického podání už zasahovala alchymistická interpretace. Podle Paracelsa bylo možné baziliška vyrobit uměle, jestliže se dala do sklenice menstruační krev a zakopala se do koňského hnoje, což bychom měli číst a chápat v ryze alchymistických intencích.

Svatá Hildegarda z Bingen upozorňuje, že ,,bazilišek se rodí z jistých červů, kteří v sobě mají trochu ďábelského přimísení podobně jako ropuchy. Když ropucha otěhotní a spatří hadí vejce, usedne na ně a sedí na něm, dokud neporodí své mladé. Mláďata ropuchy zhynou; ropucha sedí dál na hadím vejci, dokud se v něm neozve život, zapříčiněný silou starého hada (z ráje). Když ropucha zpozoruje ve vejci život, uprchne; mladý bazilišek prolomí skořápku a vyklube se ven a vydechne dech mocný jako prudký oheň, podobající se hromu a blesku. Potom se zahrabe do země 5 coulů hluboko, kde dorůstá; když doroste, vyleze ven a zabije všechno, co mu přijde do cesty. Tam, kde mrtvý bazilišek shnije, ať už je to na poli nebo v domě, šíří kolem sebe zkázu, neplodnost a morovou nákazu.’’

V alchymii symbolizuje bazilišek onu fázi Díla, kdy je nádoba plná jedu. V ní je bazilišek vykrmován a napájen až do té, než zcela dospěje. Potom bude usmrcen nebo sám zemře a z jeho popela vzniknou vzácné věci. Připomeňme si ještě, že bazilišek umírá, uzří-li sám sebe. Proto Alexandr Veliký, jehož vojsko zmíralo baziliščím jedem, dal zhotovit veliký kovový štít, lesknoucí se jako zrcadlo a ten nastavil proti baziliškovi a tak jej usmrtil. V alchymii se někdy dávalo jméno ,,popel z bazilišků’’ oxidu zinečnatému (Schedula diversarum Artium,I.)

K baziliškovi se druží časté výroky (lemmy): DUM VIDEO, PEREO; PRAEVIDENS CAEDIT, PRAEVISUS CADIT; NECAT ANTE VULNUS; CANDORE PEREMPTUS.)

Čím je pro baziliška zrcadlo, tím je hřích pro Pannu. Hledíš-li k její přirozenosti, je křehká jako sklo; snadno upadne a roztříští se. Pohlédneš-li na její krásu, jas a třpyt, za nějž nevděčí sobe samé, nýbrž svému Tvůrci, shledáš, že je povýšena nad každý hřích. Jako tedy bazilišek přemůže všechno kromě zrcadla, tak hřích poskvrnil všechny kromě Panny.

(Obhájení nevinnosti Bohorodičky) ¹

Latinsky regulus (malý vládce). Před baziliškem dokonce utíkají i ostatní hadi. Popel z baziliška /viz výše/ smíchaný se stříbrem se podobá zlatu. Zabít ho může pouze lasička. ² Na obrazech cyklu sedmi smrtelných hříchů bazilišek často představuje smyslnost(luxuria); proto byl jeho jed pokládán za příčinu epidemického šíření syfilidy ke konci 15. stol. Zkrocený bazilišek je atributem sv. Tryfonia z Cattaru. ³ Účinek baziliščího pohledu se obyčejně popisuje jako zkamenění. Ve skutečnosti se ovšem jedná o předčasnou, okamžitou,mrtvolnou strnulost - RIGOR MORTIS. Baziliščí pohled prostě umrtví naráz celek života a organismu se všemi orgány, které i po normální smrti ještě nějaký čas jakoby autonomě a setrvačně přežívají a jejich činnost zaniká až spolu s nástupem mrtvolné strnulosti. ⁴

1. Logos; 1/96; D.Ž.Bor; str.63
2. Slovník symbolů; Jan Royt; Hana Šedinová; str.182
3. Lexikon symbolů; Gerd Heinz-Mohr; str.31-32
4. Fantastický bestiář; J. Bauer; str.11;