Každé umělecké dílo je nositelem myšlenky. Jak však plynou věky, tato myšlenka se postupně stává nezřetelnou, až se nakonec zcela vytratí a onen původně syntetický celek vnímáme "pouze" jako umění.
Všechny malířské školy, či stavební hutě používaly vlastní značky,jež stejně jako legendy a báje byly určeny pro exoterní dav, aby je šířil dále a uchoval po věky v nezkreslené podobě, až člověk chápající jejich skrytý smysl s jejich pomocí vystoupá po Jákobově žebříku.

       Symboly představovaly také určitou formu zkratky, neboť poukazovaly na obecně známou legendu či báji. Stejně jako dnes fungují hypertextové odkazy. Jenomže odkazy musely být známé každému, kdo měl ono dílo pochopit. A v tom je ta potíž.